Dvacet pět let mezi módou, kamerami a byznysem.
Nedávno jsem to spočítala: je to vážně už celých 25 let, co propojuji oblečení s lidmi a s jejich rolí, kamerou, byznysem, ale i skutečným životem.
Neoblékám klienty podle trendů ani podle sebe. Hledám styl, který mluví stejným jazykem jako oni a který funguje v situacích, které skutečně žijí nebo žít chtějí.
Oblečení, které mluví vaším jazykem, funguje v reálném životě a nenechá vás řešit módu víc, než sami chcete.
Dnes tomu říkám strategický styling.
Pracuji se ženami a muži, firmami, týmy i lidmi ve veřejných rolích. Nezačínám výběrem oblečení. Nejdřív potřebuji pochopit, kdo jste, v jaké roli se pohybujete a co od svého stylu potřebujete.
Teprve potom přichází analýza barev, postavy, vašeho celkového výrazu a následují konkrétní střihy, materiály a outfity.
Někdy je výsledkem funkční šatník. Jindy workshop, dress code, moodboard nebo vizuální koncept pro focení či kampaň.
Cíl ale zůstává stejný: oblečení, které mluví vaším jazykem, funguje v reálném životě a nenechá vás řešit módu víc, než sami chcete.
Nejlépe je tento přístup vidět tam, kde oblečení není jen osobní věc.
Oblečení není neutrální. Ani moje práce.
Politiky a klienty ve veřejných rolích oblékám dlouhodobě. Právě tady je nejlépe vidět, že styling není kosmetika.
Oblečení je totiž součástí sdělení. A za sdělením, které pomáhám vysílat, musím umět stát.
Nechci, aby se řešilo, že někdo měl hezký svetr. Chci, aby outfit nemluvil jiným jazykem než člověk, který ho nosí, nepřehlušil jeho slova a nevytvořil převlek.
Styling má podpořit důvěryhodnost a klid v situacích, kde je vidět každé zaváhání.
Stejný princip ale platí i u mnohem obyčejnější otázky: co si ráno vytáhnete ze skříně.
Šatník má sloužit životu.
Když jsem se v roce 2021 stala mámou, na pár let jsem ustoupila z veřejné scény. Vrátila jsem se se stejnou znalostí řemesla, ale s mnohem menší tolerancí k věcem, které jen dobře vypadají a nefungují. Od té doby počítám, kolik stojí jedno nošení a co si ze skříně bereme doopravdy, ne co v ní jen bydlí - a neplatí nájem.
Proto přemýšlím o životnosti věcí, ceně za jedno nošení a o tom, co skutečně potřebujete. Dobrá koupě není ta nejlevnější ani nejdražší. Je to ta, kterou opravdu nosíte.
Praktičnost mi zpřesnil život. Obchodní pohled jsem si ale přinesla už ze ZOOTu.
Nestačilo mi vědět, co vypadá dobře.
V ZOOTu jsem začala jako stylistka značky a magazínu. Brzy mě ale stále víc zajímalo, proč se jeden produkt prodá a jiný zůstane ve skladu. Kdo ho kupuje, co potřebuje vidět a jak jeho rozhodnutí ovlivní to, co postavíte vedle něj.
Postupně jsem se stala strategickou konzultantkou nákupního oddělení. Pomáhala jsem nákupčím rozhodovat, co objednat, spolupracovala s marketingem a merchandisingem a skládala na webu kolekce z věcí, u kterých jsem viděla obchodní potenciál.
Naučila jsem se pracovat s daty, prezentací produktu i lidským rozhodováním. A dívat se na oblečení očima zákazníka, ne jen stylistky.
Vkus totiž nestačí. Dobré rozhodnutí musí fungovat esteticky, prakticky i obchodně.
A schopnost všechny tyhle souvislosti rychle a normálně vysvětlit mi měla dát kamera.
Zoot, Rychlý hadry
© Epicture s.r.o. & a já před porodem :)
Před kamerou i za ní.
Vlastní online pořad Na velikosti nezáleží jsem postavila na tom, že styling může být odborný, užitečný a zároveň docela zábavný.
Pro hlavní zprávy TV Prima jsem natáčela pravidelné módní reportáže, od úvodního stand-upu po závěrečnou větu. Ano, mluvím o tom lehčím konci zpráv, kde dnes často bývají pejsci. (Pořád ještě?)
Na TV Nova jsem byla stylistkou obou řad pořadu O 10 let mladší a později jsem se do televize vracela jako komentátorka stylu a dress codu českých i světových politiků.
Zkušenosti před kamerou mě bohužel nikdy nenaučily vysvětlovat věci rychle, takže střihači a režiséři ze mě měli vždy velkou radost. Zato pohled z druhé strany kamery mě za ty roky naučil, co s oblečením udělá světlo, pohyb a situace.
Na obrazovku jsem se ale nedostala z ničeho nic. Předcházely jí roky v redakcích.
Začalo to v médiích.
Moje první práce byla asistentka inzerce v Harper’s Bazaar a Dolce Vita. K módní redakci jsem se propracovala až potom.
V časopise TIME IN jsem se z asistentky posunula přes redaktorku, pak vedoucí vydání a po letech na pozici zástupkyně šéfredaktora. Psala jsem, dělala rozhovory, vymýšlela témata, vedla vydání a oblékala lidi a kapely, o kterých jsme psali.
Fotka bez příběhu mi už tenkrát nedávala moc smysl.
Následovaly roky v kreativní agentuře a později práce módní redaktorky pro časopis GLANC. S fotografkou Lenkou Hatašovou a Monikou Navrátilovou — tehdy make-up artistkou, dnes už také fotografkou — jsme nafotily velkou část významných českých osobností.
Když se na svou práci dívám zpětně, stejná otázka v ní byla od začátku: co má váš obraz říct okolí. Dnes už jen vím, jak na ni odpovědět. A když vás potkám v zablácených outdoorových botách uprostřed města s igelitkou v ruce, neprotočím panenky. Stejně dobře můžete potkat vy mě. (A to si pište, že jo!) Žijeme totiž život, ne módní profil na Instagramu.
Galerie fotografií: Petr Josek, Lenka Hatašová, Lubica Martincová, Benedikt Renč, Lukáš Vrtílek, Roman Černý, David Turecký, Lukáš Vrtílek. Omlouvám se, pokud jsem na někoho z vás zapomněla.Převážná část práce na této stránce vznikla pod mým dřívějším jménem Gabriela Koutská.
